Musím se smát! Lidé si dnes radši něco přejí, než aby pro to něco udělali (počítám se bohužel k nim :-P). Ono, takové splněné přání už není přáním. Třeba se lidé bojí svých přání :-D. Bojí se toho, že by se splnila. Toho, že by je to stálo moc námahy a nakonec nic z toho. Proto než něco promrhat, radši nedělat nic.

Zázraky nikdy nepřestanou. (William Somerset Maugham)

Dnes se nás učitelka zeptala, zda věříme na zázraky, nebo na to, že se dá vše vědecky vysvětlit. Nikdo se neozval, nikdo se nepřiznal k tomu, že doufá, že zázraky se dějí. Nikdo neřekl: Každé ráno se probudím a doufám… doufám, že se stane zázrak. Já na zázraky jako takové taky nevěřím. Věřím v Boha, který je tady. Ne jako zázrak, prostě jen tak pro tebe i pro mě.

Stále mě udivuje, že dva lidé, kteří mají stejný názor a cíl, doopravdy vůbec nevědí (a snad ani radši nechtějí vědět) co si myslí ten druhý. Oni prostě počítají s tím, že ten druhý si to myslí stejně!

Nemarněte čas tím, abyste vkládali dovnitř to, co tam chybí. Snažte se naopak vytáhnout ven to, co chybí tam. (Marcus Buckingham)

To se lehko řekne. Člověk jako jedinec možná přijme něco nového lehko. Nový názor, novou informaci, nové vědění. Ale předávat názory, informace a vědění společnosti jako takové? Nic těžšího nen! :-D

:-D :-D :-D

Přesně :-D. Ale uznávám, že příběhy mají úžasné, jen málokteří se ale dají číst. Škoda. Nebo je chyba ve mně? :-(

Musím se smát! Poznají se podle toho umělci? Měla bych naději, že jím jsem :-P. Moje kamarádka má své nejlepší věci v sešitě matematiky. Jinou inspiruje tma. Ale jak ji nakreslit :-D? Já si na všechny výstavy a bienále beru blok, kdyby mě náhodou něco napadlo. Ve vlaku, na nástupišti, v posteli, restauraci ani na záchodě ale samozřejmě žádný nemám. :-P

Ženská móda byla vždy nejnákladnější obalovou technikou. (Ambrose Bierce)

Co dodat? Viz. Sex ve městě :-D

z mého oblíbeného filmu Pulp Fiction

Jules Winnfield: Sakra, Jimmie, tohle je káva opravdovejch znalců! Nám by s Vincentem bejvalo stačilo obyčejný granulovaný kafe, no ne? A on na nás vytáhl tuhle gurmánskou specialitu. Co je to za příchuť?
Jimmie Dimmick: Nech toho, Julie.
Jules Winnfield: Čeho?
Jimmie Dimmick: Nepotřebuju, abys mi říkal, jak dobrý mám kafe, jasný? Já ho totiž kupuju, vím jak je dobrý. Když Bonnie nakupuje, tak koupí svinstvo. Já kupuju drahý kvalitní kafe, protože si chci pochutnat. Ale víš, co mi teď vrtá hlavou? Není to kafe v mý kuchyni, je to mrtvej negr v mý garáži!
Jules Winnfield: Hele, Jimmie, vůbec nemusíš...
Jimmie Dimmick: Nenene, neskákej mi do řeči. Chci se tě na něco zeptat. Když jsi ke mně vjížděl, všim sis před barákem cedule s nápisem "Sklad mrtvejch negrů"?
Jules Winnfield: Jimmie, dobře víš, že jsem nic takovýho...
Jimmie Dimmick: Všim sis před mým domem cedule s nápisem "Sklad mrtvejch negrů"?
Jules Winnfield: Ne, nevšim.
Jimmie Dimmick: A víš proč sis nevšim?
Jules Winnfield: Proč?
Jimmie Dimmick: Protože tam žádná není! Protože se neživím skladováním mrtvejch negrů, tak proto!
Jules Winnfield: Jimmie, my ho nechcem skladovat...
Jimmie Dimmick: Ne, ty si krucinál neuvědomuješ, že když Bonnie přijde domů, a najde ve svým domě mrtvolu, že se se mnou rozvede? Žádná poradna, žádný dočasný odloučení, prachsprostej rozvod, rozumíš? A já nechci žádnej rozvod!

Honey Bunny: Chceš dělat banky?
Pumpkin: No já jen, že by to bylo rozhodně jednodušší než to, co jsme dělali minule.
Honey Bunny: Už ne krámy s chlastem?
Pumpkin: A vo čem kecáme? Krámy s chlastem už ne! Přestala to bejt sranda. Majitelé jsou samí cizáci - Vietnamci, Korejci... Neumí to ani anglicky. Řekneš mu: "Vysyp pokladnu," a on ani neví, o čem mluvíš. Co s takovým kriplem? Takovýho vola můžeš jedině oddělat, a ani za to vlastně nemůžeš.

Marsellus Wallace: Zmizíš z tohodle města, hned teď. Když zmizíš, budeš zmizelej. Nebo tě zmizím já.

Winston Wolfe: Pokud jsem dobře informován o situaci, máme tu auto plus tělo mínus hlava v garáži.

Fabienne: Čí je ta motorka?
Butch Coolidge: To není motorka, to je chopper.
Fabienne: A čí je ten chopper?
Butch Coolidge: Ten je Zeda.
Fabienne: A kdo je Zed?
Butch Coolidge: Zed je mrtvej, lásko. Je mrtvej.

Umělec je stvořitel něčeho krásného.

Zjevit umění a zatajit umělce, to je cílem uměleckého díla.

Kritik je ten, kdo dovede tlumočit jinou formou a novými prostředky svůj dojem z něčeho krásného.

Nejvyšší stejně jako nejnižší forma kritiky je jakýmsi druhem autobiografie.

Ti, kdož objevují v něčem krásném ošklivý smysl, jsou zkažení a přitom neokouzlují. To je nedostatek.

Ti, kdož objevují v něčem krásném krásný smysl, jsou lidé s kulturou. Pro ty je naděje.

A vyvolení jsou ti, pro něž něco krásného znamená jenom krásu.

Není nic takového jako morální a nemorální kniha. Knihy jsou buď dobře napsány, nebo špatně napsány. Toť vše.

Odpor devatenáctého století k realismu, toť vztek Kalibána, jenž vidí v zrcadle svou vlastní tvář.

Odpor devatenáctého století k romantismu, toť vztek Kalibána, když nevidí v zrcadle svou vlastní tvář.

Morální život člověka tvoří součást umělcova námětu, ale uměni je morální tím, že dovede dokonale upotřebit nedokonalou látku.

Žádný umělec nemá mravoučné záliby. Mravoučná záliba u umělce je neodpustitelný formalismus.

V žádném umělci není nikdy nic morbidního. Umělec smí vyslovit všechno.

Myšlenka a jazyk jsou umělci nástroji umění.

Neřest a ctnost jsou umělci surovinami k umění.

Z hlediska formy je typickým vzorem veškerého umění hudebníkovo. Z hlediska citu jr tím typickým vzorem dovednost hercova.

Všechno umění je zároveň povrch a symbol.

Ti, kdož jdou pod ten povrch, činí tak na vlastní nebezpečí.

Ti, kdož luští ten symbol, činí tak na vlastní nebezpečí.

Diváka, nikoli život, umění dokonale zrcadlí.

Různost názoru na umělecké dílo ukazuje, že to dílo je nové, plné a živoucí.

Když se kritici neshodují, je umělec v souladu sám se sebou.

Lze odpustit člověku, když dělá něco užitečného, pokud se tomu neobdivuje. Když dělá člověk něco užitečného, lze ho omluvit, jen tehdy, když se tomu nesmírně obdivuje.

veškeré umění je zcela neužitečné.

OSCAR WILDE

(díl 1x6)

Reportér: "A co vám za poslední dobu vadí?"

Hank Moody: " Jen, že lidi jsou stále blbější a blbější. Máme přeci tak úžasnou techniku a přitom s počítačů se staly vlastně jen nástroje na masturbaci. Internet nám měl dát pravou demokracii, ale dal nám nejasný volby. Bush verzus Carry a nepřetržitý přístup k dětskému pornu. A lidi už úplně přestali psát, blogují, místo mluvení píšou smsky, bez interpunkce, gramatiky, pořád jen LOL a OK, oukej. Mě to připadá jako by banda úplnejch debilů komunikovala s bandou dalších debilů, místo v královské angličtině v nějakém protojazyce, kterým se mluvilo někde v jeskyních.

Reportér: "Ale vždyť vy jste toho součástí, taky blogujete, ne?!"

Hank Moody: "Ano, a taky se za to každej den nenávidím."

V těch chvílích,

kdy zafouká jemný vítr a čechrá mi vlasy,

hladí mě - uvězněnou na ostrůvku,

uprostřed stříbrného jezírka...

...tehdy, přilétají volavky z teplých krajin,

protože u nás napadl sníh.

Mám v těch chvílích pocit,

že žáby,

vznášející se nad obzorem,

jako bych už někde viděla a

snažím se rozpomenout,

kde jsem schovala kuličky,

s kterými si můj pirát nikdy nehrál.

Pak, právě v těch chvílích,

mi dochází, že jedinou nadějí je,

vylézt na dva malé kopce naráz

a zazvonit na kampanily ukryté na vrcholu dna sklenice.

...tehdy,

v těch chvílích mého věznění na ostrově,

kde neznají vodu,

tehdy mě napadají samé hloupé věci

...a tehdy...

...miluju Tvůj laškovný úsměv ze všeho nejvíc.

Hmmm, do teď nevím, co si o tom filmu mám myslet. Nemůžu se rozhodnout, zda jsou moje pocity kladné, nebo záporné. Možná je to způsobeno mou rozdvojenou osobností. Jsem naivní romantička, která má ráda kvalitní filmy.
Ztrácím trochu nadhled nad srozumitelností filmu, protože má nejlepší kamarádka, fanynka knižního zpracování, mi příběh vyprávěla snad dvacetkrát. Nejsem si tedy jistá, zda lidé, kteří o obsahu ví snad jen to, co bylo v traileru, mohou pochopit smysl filmu. Když mi kamarádka vyprávěla příběh dívky, která se zamiluje do upíra...čekala jsem na začátku víc odmítání a rozepří, pomalou cestu k náklonnosti a nakonec celkem nudný happyend. Ve filmu se Edward asi tak pět minut tvářil, jak jiná kamarádka trefně poznamenala, kdyby měl zaražené prdy a potom najednou...láska jak trám v tom neromantičtějším slova smyslu, které obsahuje lezení po borovicích (někde na netu jsem četla, že upíři se snad vyvinuli z veverek :-D), ležení na té nejzelenější trávě a srdcervoucí rozhovory. Je mi jasné, že ve 122 minutách nemůžou dát tvůrci dost prostoru k tomu, aby se ti dva do sebe zamilovali. Stejně vám musí být už od začátku jasné, že to jinak nedopadne, tak nač se zdržovat dlouhou cestou k lásce.
Abych na hlavu Edwarda a Belly jen neplivala, musím říct, že se mi celý film jevil velice umělecký a zpracován rozhodně lépe, než většina filmů pro teenagery. Oceňuji i krátkou, ale efektní bitku v baletním sále, která zde byla, záměrně či bezúmyslně, dána pro všechny kluky doprovázející sem své přítelkyně. Na premiéře v Ostravě jich ale moc nebylo. Pár tatínků s desetiletými holčičkami, jeden kritik a asi 99% dívek od 13-17 let. Určitě si na tenhle film zajdu ještě jednou, ale s přítelem, protože si musím vynahradit utrpení závěrečného tance a polibku, vedle svých kamarádek, toužíce se k někomu přitulit.